1. Kdo stojí v pozadí tohoto clánku?

Jsme malá skupinka lidí roztroušených po celém svete, kterí chápou Bibli jako jediné vodítko. Poté, co jsme venovali znacný cas jejímu studiu, zejména kapitolám týkajícím se naší budoucnosti, jsme poznali, že se s vámi musíme o tom, co jsme se dozvedeli, podelit. Toto vedení je tak duležité, že jsme ochotni snášet strádání i obeti a obetovat i život, abychom vám je zprístupnili. Mocné síly se velmi snaží toto sdelení umlcet.

2. Proc berete Bibli tak vážne? 

Zpocátku jsme Bibli tak vážne nebrali, dokud nás neprekvapila její presnost. Je tak presná, že dokonce i proroctví stará tisíce let se v predpovezený den uskutecnila do posledního písmene. To nás vedlo k záveru, že za Biblí stojí vševedoucí Buh, který není svázán casem a zná konec od samého pocátku.

Také jsme poznali, že Stvoritel nás natolik miluje, že pro nás pripravil místo v nebi. Protože jsme však nakaženi nemocí hríchu a nejsme ted pripraveni žít s Bohem v nebi, Buh nám pripravil lécbu této nemoci.

Nebrali bychom Bibli tak vážne, kdyby Buh neprojevil svou vládu nad budoucností a její znalost. Tato vláda se nejjasneji ukazuje v dvou knihách: Daniel ve Starém zákone a Zjevení v Novém zákone.

3. Dejte mi príklad naplneného proroctví z Bible.

V kapitole 2 knihy Danielovy Buh nastínil sen babylónského krále, že od jeho casu až do konce sveta svet uvidí jen ctyri svetové ríše. Historie ukázala, že Buh predem stanovil, co se skutecne stalo. Tyto ctyri ríše byly Babylon (605 pr. Kr.–538 pr. Kr.), Médsko-perská ríše (538 pr. Kr.–331 pr. Kr.), Recko (331 pr. Kr.–168 pr. Kr.) a Rím (168 pr. Kr.–476 po Kr.). Dále vyjevil, že Rím bude rozdelen na deset území a že v dobe techto územních celku prijde konec. Historie prokázala presnost Božího slova. Do roku 476 po Kr. byl Rím rozdelen do desíti národu, z nichž povstala dnešní Evropa.

Navíc Buh vyjevil jedinecné rysy každé ríše, jako je zpusob jejího vzestupu a pádu a hlavní charakteristiky každé vlády. Viz Daniel 7 a 8. Máme k dispozici dostatek detailu k tomu, aby každý otevrený student historie a Bible nemohl jinak než pripustit, že na nebi je Buh, který vládne našemu svetu.

4. Jaký je úcel biblických proroctví?

Úcelem proroctví je varovat nás pred budoucími krizemi. Buh napríklad varoval Noama pred pricházející potopou, Abraháma a Lota pred znicením mest Sodoma a Gomora a Mojžíšovi rekl o egyptských morových ranách. Všichni museli toto varování s vírou uposlechnout. Tyto události byly zaznamenány, aby nás poucily, že cokoli Buh predpovedel, se stalo presne, jak rekl. Nemužeme si proto dovolit ignorovat jakékoli z jeho dosud nenaplnených proroctví, protože slouží jako varování, která nás, pokud uposlechneme, ochrání pred krizemi.

Biblická proroctví proto slouží dvojímu úcelu – vštípit našim myslím existenci Boha, který vládne všemu dení, a varovat nás pred závažnými situacemi.

5. Obsahuje Bible prorocké varování, které se má teprve naplnit?

Nejzávažnìjší prorocké varování má být skuteènì teprve naplnìno. Dnes není pro nás nic dùležitìjšího, co máme pochopit, než toto proroctví, protože události probíhají v rychlém sledu naznaèujícím jeho blízké naplnìní.

6. Podelte se se mnou o nejzávažnejší varování, které se má teprve naplnit.

„A tretí andel letel za nimi, prave velikým hlasem: Bude-li se kdo klaneti šelme a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na celo své aneb na ruku svou, I tent bude píti víno hnevu Božího, víno, kteréž jest vlito do kalichu hnevu jeho; a trápen bude ohnem a sirou pred oblícejem svatých andelu a pred oblícejem Beránka. A dým muk jejich vstoupít na veky veku, a nebudout míti odpocinutí dnem i nocí ti, kteríž se klanejí šelme a obrazu jejímu, a jestliže kdo prijme znamení jména jejího. Tut jest trpelivost svatých, tu jsou ti, kteríž ostríhají prikázaní Božích a víry Ježíšovy.“ Zjevení 14: 9–12.

Toto hrozivé varování popisuje dvì skupiny lidí. První skupina je varována pøed uctíváním šelmy a jejího obrazu, což je vede k pøijetí jejího znamení; druhá skupina je nahlížena pozitivnì, protože dodržuje Boží pøikázání. Po tomto varování navíc pøímo následuje popis druhého pøíchodu Krista. Proto víme, že toto varování bylo dáno pøed druhým pøíchodem Krista.

7. Jak se vyhnu uctívání šelmy a jejího obrazu a prijetí jejího znamení?

To je dobrá otázka. Odpovìï nalezneme, když identifikujeme šelmu, obraz šelmy a znamení šelmy. Je jen logické pøedpokládat, že Bùh by nás o takových nebezpeèných entitách nevaroval, aniž by nám pomohl je prùkaznì urèit. Náš milující Bùh by nás nevystavil dohadùm, když je v sázce náš vìèný osud. Není tedy pøekvapením, že nacházíme popis šelmy a jejího obrazu v pøedchozí kapitole, která obsahuje øadu klíèù umožòujících rozpoznat její identitu.

8. Jak Bible popisuje šelmu?

„I videl jsem šelmu vystupující z more, kteráž mela sedm hlav a deset rohu. A na rozích jejích deset korun, a na hlavách jejích jméno rouhání. 2 Byla pak šelma ta, kterouž jsem videl, podobná pardovi, a nohy její jako nedvedí, a ústa její jako ústa lvová. I dal jí drak sílu svou, a trun svuj, i moc velikou. 3 A videl jsem, ano jedna z hlav jejich jako zbitá byla až na smrt, ale rána její smrtelná uzdravena jest. Tedy divivši se všecka zeme, šla za tou šelmou. 4 A klaneli se tomu draku, kterýž dal moc šelme; klaneli se i šelme, rkouce: Kdo jest podobný té šelme? Kdo bude moci bojovati s ní? 5 I dána jsou jí ústa mluvící veliké veci a rouhání, a dána jí moc vládnouti za ctyridceti a dva mesíce. 6 Protož otevrela ústa svá k rouhání se Bohu, aby se jménu jeho rouhala, i stánku jeho, i tem, kteríž prebývají na nebi. 7 Dáno jí i bojovati s svatými, a premáhati je; a dána jí moc nad všelikým pokolením, nad jazykem, i nad národem. 8 Protož klaneti se jí budou všickni, kteríž prebývají na zemi, jichžto jména nejsou napsaná v knize života Beránka, toho zabitého od pocátku sveta… 16 A rozkazuje všechnem, malým i velikým, bohatým, i chudým, svobodným i v službu podrobeným, aby meli znamení na pravé ruce své, aneb na celích svých, 17 A aby žádný nemohl kupovati ani prodávati, než ten, kdož má znamení aneb jméno té šelmy, aneb pocet jména jejího. 18 Tut jest moudrost. Kdo má rozum, sectiž pocet té šelmy. Nebo jest pocet cloveka, a jestit pocet ten šest set šedesáte a šest.“ Zjevení 13: 1–8, 16–18.

9. Uvedená pasáž je plná symbolu. Jak to mám chápat?

Musíme nechat Bibli, aby vlastní symboly interpretovala sama. Mìli bychom pøedpokládat, že Bùh k našemu prospìchu v Bibli vyjevil význam tìchto symbolù. Proto k nalezení jejich interpretace v Bibli potøebujeme urèitou píli pøi studiu. Touto metodou se vyhneme veškerým lidským dohadùm a spekulacím.

Bible vlastnì zavrhuje lidské dohady a spekulace, protože „žádného proroctví… výklad nezáleží na rozumu lidském“ 2. Petrùv 1:20. Bible definuje vlastní symboly. Napøíklad kniha Zjevení obsahuje 404 verše. Z tìchto 404 veršù se 278 nachází témìø doslovnì v jiných knihách Bible, kde je vyložen jejich význam.

Proto vám doporucujeme jednat jako biblictí lidé z Berie (viz Skutky 17:10, 11) a zkoumat každé ucení, zda je v souladu s Písmem. Protože každý, kdo bude zbožne studovat Bibli s touhou poznat pravdu, aby ji mohl následovat, Písmo pochopí. „Bude-li kdo chtíti vuli jeho ciniti, tent bude umeti rozeznati, jest-li to ucení z Boha, cili mluvím já sám od sebe.“ Jan 7:17.

10. Které symboly musíme poznat, abychom poznali šelmu a její znamení?

Symbolù šelmy je mnoho: vystaèíme si však s tìmi, které jsou pro poznání šelmy nezbytné. Tyto symboly jsou šelma, drak, moøe, ètyøicet dva mìsíce a rouhání.

Šelma : V biblickém proroctví je šelma symbolem krále nebo království. „Ty šelmy veliké, kteréž jsou ctyry, jsou ctyri králové… šelma znamená království ctvrté…“ Daniel 7:17, 23. Prostrednictvím této šelmy zkoumáme jedinecné království, protože není jen mocí politickou, ale i náboženskou, nebot lidé „klaneli se i šelme“ Zjevení 13:4.

Drak : Podle Bible je drak jiné jméno pro satana, otce lží a klamu, „jest drak ten veliký… kterýž slove dábel a satanáš, svodící všecken okršlek sveta.“ To by znamenalo, že když satan dal „sílu svou, a trun svuj, i moc velikou“ šelme, mužeme predpokládat, že se šelma bude chovat stejne zle a klamave jako Satan. V jednání šelmy tedy uvidíme velký díl klamu. Zjevení 12:9; 13:2

Moøe : V biblickém proroctví je moøe symbolem množství rùzných lidí. „… Vody… jsou lidé, a zástupové, a národové, a jazykové“Zjevení 17:15. Podle toho toto jedineèné království nebo moc vyrostlo z moøe, což znamená, že vzešlo z takového místa na svìtì, které bylo hustì obydleno rùznými národnostmi.

Ètyøicet dva mìsíce : Toto období odpovídá tøem a pùl roku (42 dìleno 12 mìsíci). Bible byla napsána na základì židovského kalendáøe, kde má každý židovský rok 360 dnù (30 dnù pro každý mìsíc). Tøi a pùl roku a ètyøicet dva mìsíce tedy odpovídají 1260 dnùm. Dùvodem pro zámìnu mìsícù na ekvivalent v dnech je skuteènost, že Bùh, když nám dával èasová proroctví, èasto postavil na roveò den a rok „… ètyøidceti dnù, jeden každý den za rok[poèítaje,] ponesete nepravosti své ètyøidceti let…“ „Den za rok, den za rok dávám tobì“Numeri 14:34;Ezechiel 4:6.

Ètyøicet dva mìsíce v proroctví tedy oznaèují období 1260 let, bìhem kterých byla šelmì dána „ústa mluvící veliké vìci a rouhání“ a „dáno jí i bojovati s svatými, a pøemáhati je; a dána jí moc nad všelikým pokolením, nad jazykem, i nad národem“Zjevení 13:5, 7. To znamená, že v tomto období se bude šelma rouhat, pronásledovat køesany a bude mít velkou moc.

Rouhání : Rouhání je v Bibli definováno dvìma zpùsoby. Prvním je osoba, která se prohlašuje za Boha nebo jeho zástupce. „Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, èlovìk jsa, dìláš se Bohem“ Jan 10:33. Šelma, tato nábožensko-politická moc a království, se rouhala Bohu, když pøedstírala, že zaujímá místo Boha na zemi. Druhým zpùsobem páchání rouhaèství je udìlování rozhøešení (nárokování si moci odpouštìt høíchy druhých). „Co tento tak mluví rouhavì? Kdo mùž odpustiti høíchy, jediné sám Bùh?“ Marek 2:7.

Šelma, nábožensko-politická moc a království, se rouhá proti Bohu nejen tím, že zaujala jeho místo na zemi, ale také tím, že si nárokuje právo udìlovat rozhøešení. Není div, že šelma má „jméno rouhání“ a otevøela ústa „k rouhání se Bohu, aby se jménu jeho rouhala“, protože si šelma nárokuje pravomoc, která je výluènou výsadou Boha. Zjevení 13:1, 6.

Protože jsme nechali Bibli vyjevit význam jejích symbolù, mùžeme teï poukázat na devìt hlavních znakù šelmy urèujících, která moc v historii tyto rysy naplòuje. Nejsou to jediné identifikátory: v Bibli je jich mnohem více. Doufáme, že tento soubor identifikaèních klíèù vás povede k hledání dalších v Bibli.

1. V šelme se spojuje zároven moc náboženská a politická, „klaneli se i šelme…“ Zjevení 13:4.

2 . Šelma se chopila moci v hustì obydlené èásti svìta, „i vidìl jsem šelmu vystupující z moøe“ Zjevení 13:1.

3.  Šelmì dal sílu a moc satan, proto mùžeme oèekávat, že její historie zahrnuje velký díl klamu, „dal jí [šelmì] drak sílu svou, a trùn svùj, i moc velikou“ Zjevení 13:2.

4.   Šelma nemilosrdne panovala s absolutní hegemonií (nadvládou) po 1260 let. Toto období musí mít jasný zacátek a zakoncení „smrtelnou ranou“. „… a dána jí moc vládnouti za ctyridceti a dva mesíce.“ „A videl jsem, ano jedna z hlav jejich jako zbitá byla až na smrt…“ „… dána jí moc nad všelikým pokolením, nad jazykem, i nad národem“ Zjevení 13:5, 3, 7.

5.   Šelma pronásledovala krestany 1260 let. „Dáno jí i bojovati s svatými, a premáhati je“ Zjevení 13:7.

6.  Šelma se zcela zotaví ze „smrtelné rány“ a svet se poté bude podivovat, „ale rána její smrtelná uzdravena jest. Tedy divivši se všecka zeme, šla za tou šelmou.“ Zjevení 13:3.

7.   Šelma má tajemné císlo 666, které urcuje její úrad a jméno, „sectiž pocet té šelmy. Nebo jest pocet cloveka, a jestit pocet ten šest set šedesáte a šest“ Zjevení 13:18.

8. Šelma se rouhá Bohu, protože se prohlašuje za Boha a udìluje rozøešení (moc odpouštìt høíchy druhých).

9.  Šelma vznesla další rouhaèské nároky, jednala zpùsobem, který byl výluènou výsadou Boha. „I dána jsou jí ústa mluvící veliké vìci a rouhání“ Zjevení 13:5.

Milý ètenáøi , která historická moc odpovídá tìmto identifikaèním znakùm? Pro ty, kdo jsou v srdci upøímní, je jen jedna odpovìï: øímskokatolická církev. Øímskokatolická církev je šelmou, pøed kterou nás Bùh ze své lásky varuje. Úèelem tohoto èlánku není útoèit na øímské katolíky, ale odhalit pravdu o katolickém systému. Nikdo se nemusí cítit uražen, ale spíše podpoøen pøi hledání faktù a jejich potvrzení.

11. Podporte tento záver historickými dukazy a fakty.

Vezmeme každý identifikacní znak a podívejme se, jak historie ukazuje výlucne na rímskokatolickou církev.

1. Rímskokatolická církev spojuje soucasne náboženskou a politickou moc:

Svatý Jan videl toto spojení v prorocké vizi o ctvrtém a posledním království sveta a popsal je jako „ženu sedící na šelme brunátné“ Zjevení 17:3.

Žena je v Bibli symbolem církve, „jakož žena zproneveruje se manželu svému, tak jste se zproneverili mne, dome Izraelský, dí Hospodin.“ „Zasnoubilt jsem zajisté vás cistou pannu oddati jednomu muži, Kristu“ Jeremiáš 3:20; 2. Korintským 11:2.

Navíc je šelma v proroctví jednomyslnì chápána jako národ. I v dnešním svìtì zastupují národy symboly šelem. USA se oznaèuje jako orel, Rusko se pøirovnává k medvìdu a Èína nese obraz draka.

Pøed mnoha lety Bùh odhalil Danielovi všechny svìtové øíše až do konce svìta. Daniel ve své vizi vidìl, že poslední šelma „rozdílná byla ode všech jiných“ Daniel 7:19. Ale èím je odlišná ? Jak vyplývá z výše uvedeného, podle Zjevení 17:3 bude mít tato šelma (národ) za vládkyni ženu (církev).

Existuje nìjaká dnešní církev a stát, která zároveò pùsobí jako globálnì uznávaná síla? Jedinou entitou na svìtì, která toto naplòuje, je øímskokatolická církev.

Øímskokatolický papež je absolutním náboženským vùdcem pro miliardy stoupencù po celém svìtì.

„Rímský papež jako Petruv nástupce je trvalým a viditelným zdrojem a základem jednoty biskupu a celého spolecenství verících.“ II. vatikánský koncil (1962–65)

„Každý duchovní musí uposlechnout papeže, i když narídí neco zlého, nebot nikdo nesmí soudit papeže.“ papež Inocenc III. (1198–1216)

Papež je souèasnì králem nezávislého národa mìsta Vatikánu. Vatikán je jasnì odlišený svrchovaný miniaturní národ, i když v rámci Itálie. Papežský úøad je tedy jedineènou mocností spojující náboženskou a obèanskou moc.

2. Rímskokatolická církev nastoupila k moci v huste obydlené cásti sveta:

To dokonale ukazuje na rímskokatolickou církev, která vyrostla mezi ruznými mocnostmi a národy Evropy.

3. Historie rímskokatolické církve je plná klamu:

Informovaní katolíci ochotne potvrzují, že klam je zpusob života papežu. Hans Kung, katolický knez a teolog, který byl poradcem druhého vatikánského koncilu (1962–1965), uvedl, že již v pátém století papežové „rozhodne rozširovali svou moc zjevným klamem.“Katolická církev: strucná historie (Catholic Church: A Short History v prekladu Johna Bowdena), s. 61.

K nejlepším pøíkladùm se øadí Konstantinùv dar datovaný 30. bøezna 315, který øímskokatolická církev zfalšovala s cílem rozšíøit svou sílu a moc. Pomocí tohoto falešného dokumentu papež Štìpán III. v osmém století pøesvìdèil krále Frankù Pipina, že Konstantin daroval území Lombardie øímskokatolické církvi. To vedlo Pipina k boji proti Lombardii a k uchvácení mìst pro papeže. V roce 1440 prokázal papežùv spolupracovník Lorenzo Valla,že tento dokument byl zfalšován, ale jeden papež jako druhý jeho padìlání nikdy nepøipustili ani nepøiznali. V baptisteriu øímské baziliky sv. Jana v Lateránu je nápis zvìèòující tento zfalšovaný dokument .

Papež volá po novém svetovém rádu:

„VATIKÁN (AP) – Papež Jan Pavel II. ve ctvrtek na nový rok prednesl obnovenou výzvu k… vytvorení nového svetového rádu založeného na respektování dustojnosti cloveka a rovnosti národu.“ Ctvrtek 1. ledna 2004, zverejneno: 9:21 h EST (14:21 GMT)

„Velkým a prevažujícím rysem celého antikristova systému – nového svetového rádu – je ocividný klam. Architekti nového svetového rádu se ve skutecnosti pyšní svými úmyslnými klamy, protože arogantne verí, že velká vetšina svetového obyvatelstva je príliš hloupá a líná, než aby vedela, co je pro ne nejlepší. Jen architekti nového svetového rádu vedí, co je nejlepší pro svet, a zjistili, že svých cílu mohou dosáhnout jen zámerným klamáním chudých mas.“ Bill Cooper, „ Behold A Pale Horse“ s.49

4. Rímskokatolická církev nemilosrdne panovala 1260 let a mela absolutní nadvládu nad národy. Toto období má zretelný zacátek a „smrtelnou ránu“ na konci:

Øímskokatolická církev dostala smrtelnou ránu roku 1798, kdy [papež Pius VI.] byl uvìznìn ve Francii na pøíkaz Napoleona.

„Roku 1798 generál Berthier vstoupil do Ríma, zrušil papežskou vládu a nastolil svetskou.“ Encyclopedia Britannica, vydání z roku 1941

Když jsme jako konec proroctví stanovili rok 1798 a pøejdeme o 1260 zpátky, ocitneme se v roce 538. Má-li papežský stolec tomuto urèujícímu znaku odpovídat, muselo dojít v roce 538 k dùležité události oznaèující poèátek 1260letého období.

Historické dukazy ukazují, že roku 533 rímský císar Justinián uznal církevní svrchovanost papeže jako „hlavy“ všech církví na východe i západe rímské ríše. Do roku 538, kdy se papežský stolec úcinne osvobodil od posledního árijského protivníka, Ostrogótu (kterí v té dobe ovládali Itálii), však papež jako vedoucí postava západu nepovstal. Rok 538 vznikla scéna pro postupný, ale stálý vzestup nadvlády papežského stolce.

„Vigilius… nastoupil na papežský stolec (538) pod Belisariovou vojenskou ochranou.“ History of the Christian Church, díl 3, s. 327

Jak papežský stolec posiloval svou moc, podrobil si nejen své stoupence, ale i vládce a krále Evropy. S tímto cílem vydali papežové nekolik papežských bul pozvedávajících jejich moc nad evropskými králi:

„Papežský úrad znamená šlapat po králích a císarích.“ J.H. Ignaz Dollinger, The Pope and the Council, (Londýn), s. 35

„Strezte se pak našeho hnevu a hromu naší pomsty, nebot Ježíš Kristus nás [papeže] vlastními slovy ustanovil absolutními soudci všech lidí a sami králové podléhají naší moci.“ papež Mikuláš I. (858–867)

Papež Rehor XI. v papežské bule z roku 1372 nazvané In Coena Domini vyhlásil papežskou nadvládu nad celým krestanským svetem, svetským i náboženským, a exkomunikoval všechny, kdo neuposlechli papeže a neplatili jim dane. Papežská bula byla potvrzena následujícími papeži a roku 1568 papež Pius V. prohlásil, že má zustat vecným zákonem.

Praktickým projevem uvedeného tvrzení bylo jednání papeže Øehoøe VII. s králem a nìmeckým císaøem Jindøichem IV. v roce 1077. Když se zdálo, že král nedbá papežovy moci, papež jej exkomunikoval a zbavil trùnu. Jindøich se rozhodl usmíøit s papežem a pøekroèil Alpy uprostøed zimy, aby vyjádøil svou pokoru. Když dospìl do papežova hradu, nechali Jindøicha èekat na povolení k setkání s papežem na vnìjším nádvoøí, bosého a s nepokrytou hlavou a obleèeného v chudý šat. Král se musel tøi dny postit a zpovídat, než mu papež dal odpuštìní.

Dnes papežský stolec nadále prosazuje tento nárok na svrchovanou moc nad svetovými vudci:

„Papeže nemuže nikdo soudit. Pouze papež má právo soudit… nejvyšší predstavitele státu… Proti rozsudku nebo rozhodnutí papeže není ani soudní, ani správní odvolání.“ Kodex kanonického práva (Zvon, 1994), Kán. 1404, 1405, 335

5. Rímskokatolická církev behem tohoto 1260letého období pronásledovala krestany:

Behem tohoto historického období (známého také jako stredovek) si rímskokatolická církev udržovala v   Evrope silnou nadvládu a každý obcan musel být rímským katolíkem. Cokoli, co neodpovídalo úplnému podrízení papeži, podléhalo trestu mucením nebo smrti. To vedlo rímskokatolický systém k tomu, že se stal jedním z nejvíce perzekucních náboženství sveta, jaká kdy byla známa, podle Vicars of Christ: the Dark Side of the papacy od Petera de Rosy, s. 180

„Historie zaznamenává mucednictví pres sta milionu lidí, kterí se hlásili k jiné víre než k rímské církvi.“ Brief Bible Studies, s. 16

„Inkvizici musíme radit… k nejtemnejším skvrnám na historii lidstva.“ Will Durant, The Story of Civilization, díl 4 , s. 78

„Žádný protestant s úplnou znalostí historie by nezpochybnoval, že rímská církev prolila více nevinné krve než kterákoli jiná instituce, jaká kdy existovala. Není možné si udelat úplnou predstavu o velikém poctu jejích obetí a je témer jisté, že naše predstavivost nemá tu moc dostatecne zobrazit jejich utrpení.“ W. E. H. Leeky, History of the Rise and Influence of the Spirit of Rationalism in Europe, díl 2:32, vydání z roku 1910

V dílu 12 na stranì 266 Katolické encyklopedie nalezne ètenáø dlouhý èlánek popisující moc øímskokatolické církve pøi trestání „heretikù“, kteøí se provinili jen tím, že byli vìrnými køesany, kteøí vìøili v Bibli.

6. Rímskokatolická církev se plne zotaví ze své „smrtelné rány“ a celý svet poté bude žasnout:

Když papež Pius VI. zemrel roku 1799 v zajetí ve Francii, svet ocekával konec rímskokatolické církve. Buh nám však pred 2000 lety rekl, že se šelma ze smrtelné rány zotaví. A takto New York Times podávají zprávu o zhojení šelmy – papežské stolice:

„SMRTELNÁ RÁNA SE ZHOJILA: Rím, 7. cervna. – Od 11 hodin dnešního rána je na svete další suverénní nezávislý stát. V tuto dobu si premiér Mussolini… vymenil s kardinálem Gasparrim, papežským státním tajemníkem, který zastupuje papeže Pia XI., ratifikace dohod podepsaných 11. února v Lateránském paláci. Tímto jednoduchým aktem se zrodil suverénní vatikánský stát.“  NewYork Times, 7. cervence 1929

List San Francisco Chronicle informoval o „zotavení“ papežského úradu takto:

„Mussolini a Gaspari (kardinál) podepisují historický pakt… Zhojení mnohaleté rány.“ San Francisco Chronicle, 7. cervence 1929

„Podivuje“ se dnes papežské stolici, jak Bible predpovídala?

„Nejlepším zpusobem, jak uctít papeže Jana Pavla II., skutecne jednoho z velkých mužu, je brát jeho ucení vážne, naslouchat jeho slovum a uskutecnit jeho slova a ucení zde v Americe. Tento úkol musíme prijmout.“ prezident George W. Bush, 21. brezna 2001

„Papež Jan Pavel II. je jedním z nejvetších morálních a duchovních vudcu tohoto století.“ Billy Graham v listu Saturday Evening Post, leden-únor 1980

„Nesmírnì papeže Jana XXIII. obdivuji. Cítil jsem, že pøivedl na svìt novou éru.“ Billy Graham, Chicago Tribune, 8. èervna 1963

„Papež Jan Pavel II. v Mexico City celebruje mši pod širým nebem ve španelštine pro více než milion lidí.“ New York Times, 25. ledna 1999

„Ve stredu vecer, kdy Svatý otec krácel s viceprezidentem Gorem podél rozjezdové dráhy… aby nastoupil do letounu „Shepherd I“ a vrátil se do Ríma, lidé plakali, mávali kapesníky a volali „Jane Pavle II., milujeme te!“… Byla to krátká, ale velice dojemná a významná návšteva papeže v St. Louis.“ 28. ledna 1999 (EWTNews)  

„Není pochyb, že Pavel VI. spolecne s Janem XXIII. a Janem Pavlem II. budou vzpomínáni jako tri velcí papežové míru, prukopníci významného kroku katolické církve do nového veku.“ Robert Muller, bývalý asistent generálního tajemníka OSN

7. Rímskokatolická církev a tajemné císlo 666 :

Oficiální titul papeže je „Vicarius Filii Dei“, což zní v   prekladu „zástupce syna Božího“. To potvrzuje katolický list Our Sunday Visitor, který 18. dubna 1915 napsal: „Papežská mitra nese tento nápis: ‚Vicarius Filii Dei‘.“ Vzhledem k tomu, že latinská písmena mají císelné hodnoty, stací je jen secíst a dojdeme k císlu 666.

8. Rímskokatolická církev se rouhá, protože se prohlašuje za Boha a udeluje rozhrešení:

„Na této zemi zastáváme místo Boha Všemohoucího.“ papež Lev XIII. v encyklice ze dne 20. cervna 1894

„Papež je nejen jediným zástupcem Ježíše Krista, ale je Ježíšem Kristem, ukrytým pod závojem tela.“ Catholic National, cervenec 1895

„Nejvyšším ucitelem v církvi je však rímský papež… [který] vyžaduje… úplné podrízení a poslušnost své vuli… jako samotnému Bohu.“papež Lev XIII., velká encyklika, s. 193

„Zdá se, že papež Jan Pavel II. nyní vede univerzální církev ze svého místa na Kristove kríži.“ prevzato z clánku „Auckland Bishop Says Pope Presides From the Cross“ AUCKLAND, New Zealand, 20. zárí 2004, Zenit.org

„Není skutecne príliš ríct, že s ohledem na božskost jejich úradu jsou kneží zrovna tak bohy.“ papež Inocenc III.

Rímskokatolická církev vytvorila na zemi obrovský „trh“ pro jedinecný druh zboží, pro které není žádná konkurence a poptávka je neuhasitelná. Prohlásila, že má právo prodávat hríšníkum Boží milost, jeho svobodný akt odpuštení. Tato rouhavá velmoc si dodnes udržuje právo odpouštet hríchy.

„Tato soudní autorita bude vždy zahrnovat pravomoc odpouštet hríchy.“ Katolická encyklopedie, díl 12, clánek „Papež“, s. 265

„A sám Buh je povinen se rídit úsudkem svého kneze a dát odpuštení ci nikoli podle toho, zda odmítne dát rozhrešení za predpokladu, že je kajícník k nemu zpusobilý.“ Dignity and Duties of the Priest, s. 27, New York: Benziger Brothers, Printers to the Holy Apostolic See, 1888

9 Rímskokatolická církev si cinila další rouhavé nároky tím, že se chopila cinu náležejících jen Bohu:

Zde jsou pøíklady rouhavých nárokù a uèení øímskokatolické církve :

„Knez má moc klícu nebo moc ochránit hríšné pred peklem, ucinit je hodny ráje a zmenit je z otroku Satana na deti Boží. A sám Buh je povinen se rídit úsudkem svých kneží… Svrchovaný Pán sveta jen následuje služebníka tím, že v nebi potvrzuje vše, co ten druhý rozhoduje na zemi.“ Liguori, „Duties and Dignities of the Priest“, s. 27, 28

„Takto knez muže být v urcitém smyslu nazýván stvoritelem svého Stvoritele, nebot vyslovením požehnání utvárí Ježíše v eucharistii, dává mu posvátnou existenci a vytvárí jej jako obet, která má být nabídnuta vecnému Otci… Moc kneze je mocí božské osoby, nebot transsubstanciace chleba vyžaduje stejnou moc jako stvorení sveta.“ svatý Bernardin Sienský

„Kneží jsou spasitelé sveta.“ svatý Jeroným

Pokud jde o rouhaèské èiny, spáchala øímskokatolická církev nejrouhavìjší èin ze všech. Zmìnila samotný zákon Boží – deset pøikázání. Opovážila se zcela zrušit druhé pøikázání, protože zavrhovalo její praktiky a rituály. A ještì hùøe, zmìnila den svìcené ètvrtého pøikázání ze soboty na nedìli. To udìlala, pøestože Bùh dal Adamovi tento vìèný pøíkaz k tvoøení a potvrdil nám „nepoškvrním smlouvy své, a toho, co vyšlo z úst mých, nezmìním“ Žalmy 89:35.

Deset pøikázání je jedinou èástí Bible, kterou Boží hlas pronesl za pøítomnosti shromáždìní. Aby zajistil, že Mojžíšovi neunikne ani písmeno, je Bùh zapsal vlastním prstem a pøedal je Mojžíšovi. „Ta slova [deset pøikázání] mluvil Hospodin ke všemu shromáždìní… a nepøidal [nic více,] a napsal je na dvou dskách kamenných…“ Deuteronomium 5:22.

Kristus dále zduraznoval nemennost deseti prikázání, když rekl, „snázet jest zajisté nebi i zemi pominouti, nežli v zákone jednomu tytlíku zahynouti“ Lukáš 16:17. Slunce svítící na nebesích a pevná zem na které prebýváte, jsou Božími svedky, že jeho zákon je nemenný a vecný. Prestože mohou pominout, boží pravidla pretrvají. Kristus dále potvrdil: „Nedomnívejte se, že bych prišel rušiti zákona aneb proroku. Neprišelt jsem rušiti, ale naplniti. Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i zeme, jediná literka aneb jeden punktík nepomine z zákona, až se všecky veci stanou“ Matouš 5:17 , 18.

Katolická církev se nestydí, že zmenila den víry. Ve skutecnosti je na to hrdá a považuje to za „znamení“ moci a svrchovanosti nad ostatními církvemi a náboženstvími.

„Sobota, nejlépe známý den zákona, byla zmenena na Boží den. K temto a ostatním zmenám nedošlo kvuli pokynum prijatým od Krista (protože on sám ríká, neprišel jsem zrušit zákon, nýbrž naplnit), ale kvuli moci církve.“ arcibiskup z Rheggia, kázání dne 18.1.1562, Mansi XXIII, s. 526

„Nedele je katolickou institucí a její nárok na posvátnost muže obhájit jen katolická autorita… Ve Svatém písmu od zacátku do konce nenajdeme jediný text, který by ospravedlnoval presun každotýdenní verejné bohoslužby z posledního na první den týdne.“ Catholic Press, Sidney, 25.8.1900 

„Nikde v   Bibli se neríká, že den bohoslužby by se mel zmenit ze soboty na nedeli. Faktem je, že církev existovala nekolik století predtím, než byla Bible dána svetu.Církev vytvorila Bibli, Bible neutvorila církev.“ Things Catholics Are Asked About, od Martina J. Scotta, 1927, s. 136

„Svetíme nedeli namísto soboty, protože katolická církev presunula svátost ze soboty na nedeli na Laodicejském koncilu roku 364.“ The Converts Catechism of Catholic Doctrine od P. Geiermanna, práce papeže Pia X., dne 25.1.1910

Podle rímskokatolické církve je nedele zretelnou a významnou známkou její autority.

„Nedele je naší znamením autority. Církev stojí nad Biblí a tento presun svecení soboty je dukazem této skutecnosti.“ The Catholic Record,London, Ontario, 1. zárí 1923 

„Svecení nedele u protestantu predstavuje hold, který paradoxne vzdávají autorite (katolické) církve.“ Plain Talk About the Protestantism of Today,Monsignor Segur, s. 213

„Protestantská mysl si patrne neuvedomuje, že… dodržováním nedele… akceptují autoritu mluvcího církve, papeže.“ katolický týdeník Our Sunday Visitor, 5. února 1950

„Katolická církev samozrejme prohlašuje, že tato zmena byla jejím cinem… znamením její církevní moci a autority v náboženských otázkách.“ úrad kardinála Gibbonse prostrednictvím kanclére C. F. Thomase, 11. listopadu 1895

Z ohromné váhy dukazu mužeme vyvodit presvedcivý záver, že šelmou ze Zjevení 13 a 14 je rímskokatolická církev a že jejím znamením (znamením šelmy) je svecení nedele.

Proè je tato známka tak dùležitá? Podepsali jste nìkdy dokument, abyste jej potvrdili nebo stvrdili jeho autentiènost? Pøipojili jste nìkdy k nìèemu stvrzující znaèku? Je to povinné za každé vlády. Potvrzená je pravost jen podepsaného dokumentu. Vládní deklarace musí vždy nést úøední znaèku nebo razítko. Jaké jsou rysy vládních znaèek nebo razítek? Úøední razítko nebo podpis musí zahrnovat tøi znaky:

• Jméno úredníka
• Titul úredníka
• Území nebo pusobnost jeho autority

Pokud napríklad prezident Spojených státu podepíše návrh zákona, musí jej podepsat: George Washington (jméno), Prezident (titul) Spojených státu amerických (území). Má-li být dokument úrední nebo právoplatný, musí být vždy podepsán.

Když se díváme na všemohoucího Stvoritele, poznáme, že má nebeské království. A dokumentem obsahujícím zákon jeho království je deset prikázání. Když se do nich podíváme prímo doprostred, najdeme tam znamení živoucího Boha! „Nebo v šesti dnech ucinil Hospodin nebe a zemi, more… “ Exodus 20:11.

Všimnete si trí typických znaku :

1. Jméno:HOSPODIN ( „Já jsem Hospodin,tot jest jméno mé.“ Izaiáš 42:8 )
2. Titul:STVORITEL ( „ HOSPODIN ucinil“ )
3. Území:NEBE A ZEME ( „nebe a zemi” )

Je jasné, že na pøíkazu svìtit sobotu v Božím zákonì je zøetelné znamení Stvoøitele. Je to pøiznání jeho autority jako Stvoøitele. Když dodržujeme jeho sobotu, vyjadøujeme tím, že jej uznáváme za svého Stvoøitele.

V sobotu máme pøíležitost uctít Boha jako svého Stvoøitele. Když budeme svìtit den vybraný Pánem, vyhlásíme tím celému svìtu, že Stvoøitelem vesmíru je náš Bùh! Ïábel, „Lucifer“ útoèí na sobotu, protože chce být uctíván jako nejvyšší – „budu rovný Nejvyššímu“ Izaiáš 14:14 . Stvoøitel požaduje na svatou sobotu vaši bohoslužbu a satan, který se snaží být jako Stvoøitel, chce, abyste svìtili jeho nedìli. Co si zvolíte?

„Též soboty mé svette, i budou na znamení mezi mnou a vámi, aby známé bylo, že já jsem Hospodin Buh váš“ Ezechiel 20:20.

12. Co je potom obraz šelmy, pred jehož uctíváním nás Buh varuje?

Chceme-li poznat obraz šelmy, musíme nejprve identifikovat šelmu se dvìma rohy, která pomáhá utváøet obraz šelmy:

„Potom videl jsem jinou šelmu vystupující z   zeme, a mela dva rohy, podobné Beránkovým, ale mluvila jako drak. 12 Kteráž všecku moc první té šelmy provozuje pred tvárí její; a pusobí to, že zeme i ti, kteríž prebývají na ní, klaneji se šelme té první, jejížto rána smrtelná uzdravena byla… 14 … ríkající obyvatelum zeme, aby udelali obraz té šelme, kteráž mela ránu od mece, ale ožila zase. 15 I dáno jí, aby dáti mohla ducha tomu obrazu šelmy, aby i mluvil obraz té šelmy, a [aby] to zpusobila, kterížkoli nekláneli by se obrazu té šelmy, aby byli zmordováni. 16 A rozkazuje všechnem, malým i velikým, bohatým, i chudým, svobodným i v   službu podrobeným, aby meli znamení na pravé ruce své, aneb na celích svých, 17 A aby žádný nemohl kupovati ani prodávati, než ten, kdož má znamení aneb jméno té šelmy, aneb pocet jména jejího.“ Zjevení 13:11–12, 14–17.

Šelma se dvema rohy má následující identifikacní znaky :

1. Tato šelma vznikla kolem doby, kdy byla papežskému stolci zasazena smrtelná rána roku 1798 – „jinou šelmu vystupující“ Zjevení 13:11.

2. Tato šelma vyvstala ze zeme, oproti první šelme, která se vynorila z more. Jestliže „more“ predstavuje mnoho lidí a národu, pak „zeme“ predstavuje rídce obydlenou oblast. Tento národ proto zahájí vzestup v oblasti s málo obyvateli.

3. Tato šelma má dva rohy jako beránek. Podle Bible roh predstavuje moc. „… rohy… mel, a tu skryta byla síla jeho“ Abakuk 3:4. Tento národ tedy má dve samostatné vzájemne odlišné síly . Beránek je symbol Krista; proto mužeme vyvodit, že tento národ byl založen na cistých a vznešených krestanských principech.

4. Tato šelma však mluví jako drak; národ „mluví“ prostrednictvím své legislativní a soudní moci. „Rohy jako beránek“ a hlas „jako drak“ vyjadrují nápadný kontrast mezi mírumilovnými profesemi a praktikami tohoto národa.

Milý ctenári , opet se ptáme, který národ temto poznávacím znakum odpovídá? Není jiná odpoved: Spojené státy americké.

1.   USA vznikly kolem roku 1798: Jen jediný národ vznikl v dobe, kdy papežský stolec ztratil v roce 1798 moc. Toto proroctví ukazuje prímo na Spojené státy. Podle Ústavy byly v roce 1787 USA usporádány jako federální republika .

2.   USA vznikly na rídce obydleném území: USA nevyrostly ve Starém svete precpaném a hemžícím se lidmi, ale v Novém svete, který mel relativne málo obyvatel.

3. USA mely dve oddelené síly založené na krestanských principech: USA mají jedinecnou formu vlády, kde církev a stát požívají svobody garantované Ústavou. Vládní systém USA je skutecne republika (království bez krále) a je protestantský (církev bez papeže), pricemž obe síly jsou zcela oddeleny. Beráncí vlastnosti také ucinily z USA útocište pronásledovaných a utlacovaných z mnoha národu.

4.USA mluví jako drak: Základní zákon USA napsaný v ústave zarucuje individuální svobodu svedomí. Nic není dražší ani podstatnejší. USA však již zacaly popírat a brzy plne poprou každý princip své ústavy. Vetší význam tomuto posunu dává skutecnost, že hlavním predmetem je vynucování dodržování nedele.

Takový èin bude v pøímém kontrastu s principy vlády, duchem jejích svobodných institucí, Deklarací nezávislosti a Ústavou. Ústava stanoví, že „Kongres nevytvoøí žádný zákon respektující ustavení nìkterého náboženství nebo zakazující jeho svobodné vyznávání“ a že „jako kvalifikace do jakéhokoli úøadu veøejné dùvìry ve Spojených státech nebude považována žádná náboženská zkouška.“

Nestálost takového jednání není vetší, než dokládá symbol. Je to šelma s rohy jako beránek – povoláním cistá a neškodná – která mluví jako drak. Pouhé sledování zpráv a nedávné minulosti vám potvrdí tento biblický popis.

„A já silne podporuji iniciativu založenou na víre, kterou navrhujeme, protože neverím, že by porušovala linii mezi oddelením církve a státu, a verím, že uciní Ameriku lepším místem.“ George W. Bush se zmatene odkazuje na zakládací klauzuli, citováno z Conrad Goeringer, AANEWS #889 (28 února 2001) z American Atheists. Toto prohlášení útocí na ústavní Listinu základních práv, která zakazuje naší vláde „respektovat ustavení náboženství“.

„Naší prioritou je naše víra.“
George W. Bush, Greensboro, Severní Karolína, ríjen. 10, 2000, citováno z díla Jacob Weinberg: „The Complete Bushisms“

„Základní zprávou šírenou novou administrativou je, že Amerika George W. Bushe je krestanským národem a že nekrestané jsou vítáni, pokud souhlasí s prijetím svého statutu jako tolerované menšiny a nikoli jako plne rovnoprávných obcanu.“ Alan M. Dershowitz v „Bush Starts Off by Defying the Constitution“, Los Angeles Times, 24. ledna 2001  

13. Je jasné, že dvourohou šelmou jsou USA. Jaký je vztah mezi USA a obrazem šelmy?

Pøestože byly USA založeny na principech protikladných papežskému úøadu, dnes mùžeme pozorovat, jak USA a Vatikán spoleènì úžeji spolupracují na posilování svého vlivu. Bible nám øíká, že jednoho dne v nepøíliš vzdálené budoucnosti USA ustanoví zákon požadující, aby obèané a pak celý svìt uctívali první šelmu, papeže . „Kteráž [USA] všecku moc té první šelmy [papeže] provozuje pøed tváøí její; a pùsobí to, že zemì [USA, pak globálnì] i ti, kteøíž pøebývají na ní, klanìji se šelmì té první [svìtí papežskou nedìli] , jejížto rána smrtelná [1798] uzdravena byla [1929] … øíkající obyvatelùm zemì, aby udìlali obraz té šelmì [kopírování papežské stolice, když využila obèanské moci k prosazení náboženského dogmatu] , kteráž mìla ránu od meèe, ale ožila zase.“ Zjevení 13:12, 14.

USA brzy odvrhnou svou náboženskou svobodu, aby vynutily svìcení nedìle (znamení šelmy). To znamená, že protestantské církve budou øídit vládu tak, aby uskuteènila jejich program. Až k tomu dojde, utvoøí USA sjednocením církve se státem obraz øímskokatolické církve. USA budou mluvit „jako drak“ a vykonávat „veškerou její [první šelmy] moc“ Zjevení 13:11, 12; budou mít stejného ducha intolerance a perzekuce, jaký projevila první šelma, papežská stolice.

Náboženská svoboda je tedy ztracena, nevyhnutelné bude pronásledování nesouhlasících menšin a zopakuje se náboženská intolerance stredoveku: „I dáno jí, aby dáti mohla ducha tomu obrazu šelmy [ zavedení nedele] , aby i mluvil obraz té šelmy, a aby to zpusobila, kterížkoli neklaneli by se obrazu té šelmy [svecením soboty místo nedele] , aby byli zmordováni. A rozkazuje všechnem, malým i velikým, bohatým, i chudým, svobodným i v   službu podrobeným, aby meli znamení na pravé ruce své, aneb na celích svých, A aby žádný nemohl kupovati ani prodávati, než ten, kdož má znamení [tem, kdo svetí pravou sobotu, bude zakázáno kupovat a prodávat] aneb jméno té šelmy, aneb pocet jména jejího…“ Zjevení 13:15–17

Nekterí budou mít znamení „na celích“ , protože „verili lži“ 2. Tesalonickým 2:11. Ostatní, prestože nebudou presvedceni, že nedele je pravým dnem odpocinku, se podrídí, aby si zachránili život a dostanou tak cejch „na pravou ruku“ , který je symbolem práce.

14. Pokud je to pravda, musí existovat dukaz, že papežský úrad v soucasnosti usiluje o svecení nedele v USA a že protestanti v USA (historictí neprátelé Ríma) zmenili postoj a vyjadrují pripravenost spolupracovat na zavádení nedelních zákonu. Existuje takový dukaz?

Vìtšina protestantù je dnes naklonìna papeži a to papežský úøad povzbudilo v agresivním usilování o uzákonìní dodržování nedìle:

„Všichni Americané by meli žádat prezidenta a Kongres o federální zákon – v prípade potreby ústavní dodatek – kterým se znovu ustaví (falešná) nedele jako národní den odpocinku. “ CATHOLIC TWIN CIRCLE, 25. srpna 1985, clánek „Sacking Sunday“

„V této veci muj predchudce papež Lev XIII. hovoril o nedelním odpocinku jako o právu pracovníka, který musí garantovat stát.“ papež Jan Pavel II. – DIES DOMINI, 31. kvetna 1998

„Køesané… tedy pøirozenì usilují o zajištìní, aby obèanskoprávní legislativa respektovala jejich povinnost svìtit nedìli. Jsou v každém pøípadì zavázáni svìdomím zajistit svùj nedìlní odpoèinek zpùsobem, který jim umožòuje zúèastnit se eucharistie, zdržovat se práce a èinností, které nejsou v souladu se svìcením Božího dne…“ papež Jan Pavel II. – DIES DOMINI, 31. kvìtna 1998

„… se krestané [všude] mají zasazovat o to, aby nedele a zasvecené církevní svátky byly zákonem uznány jako dny pracovního klidu .“ Katechismus katolické církve, 2001, paragraf 2188

Vetšina protestantských vudcu v USA je pripravena ve vztahu ke katolíkum zakopat válecnou sekyru:

„Hlavy amerických protestantských a východních ortodoxních církví, kteøí se v pátek setkali s papežem Janem Pavlem II., uvítali svou první široce reprezentativní diskuzi jako milník na cestì k vìtší jednotnosti… Reverend Donald Jones ze Sjednocené církve metodistické a pøedseda katedry náboženských studií Jihokarolínské univerzity ji nazval „nejvýznamnìjším ekumenickým setkáním století“. Reverend Paul A. Crow Jr. z Indianapolisu, ekumenický úøedník Køesanské církve (Uèedníci Kristovi), ji nazval „novým dnem ekumenismu“ zahajujícím budoucnost, ve které‚ nás Bùh spojuje.“ Montgomery Advertiser , 12. záøí 1987

Billy Graham : „Zjistil jsem, že má víra je v zásade stejná jako víra ortodoxních rímských katolíku.“ McCall, leden 1978. Nazval také Jana Pavla II. : „Nejvetší náboženský vudce moderního sveta.“ Saturday Evening Post, leden-únor 1980 Paul Crouch : „Vymycuji slovo protestant i ze svého slovníku… Proti nicemu neprotestuji… [je] cas, aby se katolíci a nekatolíci sešli jako jeden v duchu i v Bohu.“ Program „Chvalme Boha“, Trinity Broadcasting Network, 17. ríjna 1989 Robert Schuller : „Je èas, aby protestanti pøišli k pastýøi [papež] a øekli: „Co musíme udìlat, abychom pøišli domù?“ Los Angeles Herald Examiner, 19. záøí 1987, náboženská stránka David Wells : „Pokud se má katolická víra stát v budoucnosti katolictejší, což ocekávám za soucasného papeže, budou pak teologické rozdíly ostrejší, ale naše spojenectví s katolíky proti svetské kulture bude možné prohloubit. Pokud jde o mne, jsem pripraven na tento kompromis.“ Eternity Magazine, zárí 1987

J. L. Packer : „Protestantské a katolické charismatické ucení krestanského života je ve všech svých zámerech a úcelech totožné. Není to snad významné pro krestanskou budoucnost?“ J. I. Packer, Christianity Today, 22. cervna 1992

Neal C. Wilson : „Prestože je pravda, že v historii církve Adventistu sedmého dnebylo období, kdy tato denominace prijala výrazne protirímskokatolický názor… tento postoj… se nyní octl na historickém smetišti, pokud jde o církev Adventistu sedmého dne.“ Neal C. Wilson , bývalý predseda generální konference Adventistu sedmého dne , 1974

15. Jak se mohu vyhnout prijetí znamení šelmy?

Toto je nejvýznamnìjší otázka. Bùh nás ve své nekoneèné lásce varoval pøed uctíváním šelmy a pøijetím jejího znamení. Ten, kdo znamení šelmy pøijme, „bude píti víno hnìvu Božího, víno, kteréž jest vlito do kalichu hnìvu jeho [bez milosti] ; a trápen bude ohnìm a sirou… kteøíž se klanìjí šelmì [uctívá papeže svìcením nedìle] a obrazu jejímu [USA prosazující svìcení nedìle] , a jestliže kdo pøijme znamení jména jejího“ Zjevení 14:10, 11 .

Jsou to velice závažná Boží slova. Jeho hnìv odpovídá pøestupku. Uctíváním nedìle zavedené satanem prostøednictvím papeže se pøipravujete k pøijetí znamení šelmy. Satan chce oklamat co nejvíce lidí a pøivést je k svìcení tohoto podvrženého dne . Aby svùj klam pøivedl k dokonalosti, zvolil si nedìli, den Kristova zmrtvýchvstání, protože vìdìl, že vìtšina lidí uvìøí, že svìcení nedìle je vhodnìjší než sobota, protože se tak uctí zmrtvýchvstání Krista . Jedinou cestou, jak nepøijmout znamení šelmy, je však odmítnout svìcení dne, který Bùh nezvolil. Jediným dnem, který Bùh ustanovil jako svatý, je sobotní den odpoèinku, a jeho svìcením získáte „peèet Boha živého“ Zjevení 7:2.

Chcete-li uctít smrt a zmrtvýchvstání Krista, Bible vám výslovnì øíká, že tak uèiníte køtem (úplným ponoøením). Viz Øímanùm 6:3–5. Vstoupením do vody (pohøbením) uznáváte jeho smrt. Vystoupením z vody (vynoøením) uznáváte jeho zmrtvýchvstání.

16. A co miliardy krestanu, kterí v minulosti svetili nedeli místo soboty – prijali nevedomky znamení šelmy? A co dnešní krestané, kterí si uprímne myslí, že nedele je biblickým dnem odpocinku?

Vìtšina køesanù minulých generací svìtila nedìli, protože se domnívala, že svìtí biblický den odpoèinku, a dnes jsou v každé církvi vèetnì øímskokatolické církve praví køesané, kteøí vìøí, že nedìle je Božím dnem. Nikdo z nich není odpovìdný za své chyby, protože jim nebylo dáno svìtlo. Bùh totiž v dobách naší nevìdomosti „pøimhouøí oko“. Viz Skutky 17:30. Jsme souzeni ve svìtle pøíležitostí, které jsme dostali. Pokud však bude celosvìtovì prosazeno uzákonìní nedìle, bude tato vìc jasná všem a pak každý, kdo pøekroèí pøíkaz Boží, protože uposlechne zásadu, za níž nestojí vyšší autorita než Øím, pøijme znamení šelmy.

Každá osoba bude brzy èelit této zkoušce vìèným soupeøením o zachování Božích pøikázání nebo papežského úøadu. Kde budete stát?

17. Proc me to má zajímat, proc nemám nechat rešení na nábožensky založených lidech?

Vážné Boží varování ve Zjevení 14 nenechává žádný prostor pro lhostejnost. Ježíš rekl, „Kdož není se mnou, proti mne jest“ Lukáš 11:23. Buh všechny lidi pocítá jako stoupence pravdy nebo proti ní. Toto varování nedelá žádné rozdíly mezi osobami, trídami, podmínkami nebo náboženstvím. Je urceno celému lidstvu .

K tomu, abychom se dostali pod nadvládu království temnoty, není nutné si je vedome zvolit. Stací jen, když zanedbáme své spojenectví s královstvím svetla. Nic, co se týká vecného blaha duší, by nemelo být nahlíženo lhostejne. Buh si oškliví lhostejnost v náboženských vecech.

Vzhledem k tomu, že neutralita je pro Boha neprijatelná, musíme vedet, že prijetí znamení šelmy se vyhneme svecením soboty, i kdyby byla nedele narízena zákonem pod trestem smrti.

18. Prakticky vzato, co musí být muj první krok poté, kdy jsem akceptoval vše výše uvedené?

Bùh je velmi dychtivý vstoupit s vámi do vážného vztahu. Chce vlastnì, abyste se stali jeho synem nebo dcerou. Pomyslete na to, jakou výsadou je být synem nebo dcerou Krále králù, Pána pánù. Tato pravá pøíležitost je vám dána, protože on dychtivì èeká, aby vám udìlil tuto poctu z nejvyšších. Jeho slovo k vám však je, „Netáhnìte jha s nevìøícími. Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování svìtla s temnostmi? 15 A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl vìrnému s nevìrným? 16 A jaké spolèení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakž povìdìl Bùh: Pøebývati budu v nich, a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem. 17 A protož vyjdìtež z prostøedku jejich, a oddìlte se, praví Pán; a neèistého se nedotýkejte, a já pøijmu vás. 18 A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí. 7:1 Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, oèišujmež se od všeliké poškvrny tìla i ducha, konajíce posvìcení v bázni Boží“ 2. Korintským 6:14 –18; 7:1.

Dùležitá pasáž Bible obsahuje následující principy:

1. Bùh nedovoluje jakékoli smìšování pravdy s omylem (i když to je z 99% pravda). Jen satan smìšuje pravdu s omylem, aby co nejvíce posílil svùj klam. Jakýkoli náboženský systém zahrnující omyly (jako je nedìle coby den Pánì) spoleènì s pravdou nepochází od Boha . Nebo „jaké obcování svìtla s temnostmi?“ „Bùh jest svìtlo, a tmy v nìm nižádné není“ 2 . Korintským 6:14; Jan 1:5. Pravda je 100 % pravdou, nebo to není pravda. Pro uèení nebo tradice vytvoøené èlovìkem není místo .

2. Povinnost osoby usilující o harmonii s Bohem neznamená být èlenem jakéhokoli církevního náboženského systému vystavìného na satanovì základì: smìsici pravdy a omylu. Toto oddìlení pøedstavuje první praktický krok, který mùžete uèinit, abyste se stali Božím dítìtem a mohli se radovat s ním, vaším milujícím Otcem.

Když se oddìlíme, mùžeme se stát Božími syny a dcerami. Protože jsme projevili porozumìní, že na svìtì existují jen dva náboženské systémy: Boží a satanùv, a proto jsme se vìdomì rozhodli pøervat jakékoli spojení, které nás pojí s náboženským systémem založeným satanem .

3. Protože ví, že když opustíte satanùv náboženský systém, ztratíte pøátele, rodinu, vliv, práci atd… Bùh vás ujišuje: „ Já jsem Hospodin.“ To znamená, že vám vynahradí vše, co jste ztratili. Ježíš vám slibuje: „… žádného není, ješto by opustil dùm, neb bratøí, neb sestry, neb otce, neb matku, neb manželku, neb dítky, neb rolí pro mne a pro evangelium, Aby nevzal stokrát tolik nyní v èasu tomto domù a bratrù a sester a matek a dítek a rolí s protivenstvím, a v budoucím vìku život vìèný“ Marek 10:29, 30.

4. Poté, co vyjdeme ze satanových náboženských systémù, nás Pán mùže vést skrze Svatého ducha k našemu oèištìní a chránit nás pøed høíchem, aby komunikace mezi Bohem a èlovìkem mohla být otevøená. Bùh však touží, abychom jej poslouchali a sloužili mu, nikoli z donucení, ale dobrovolnì. Láska k Bohu z dùvodu vdìènosti, protože on toto usmíøení umožnil, je samotným základem náboženství. Zapojit se do jeho služby jen s touhou po odmìnì nebo strachem z trestu nepovede k nièemu.

19. Co je „usmírení s   Bohem“ a proc je potrebujeme?

Když Bùh stvoøil Adama a Evu, byli dokonalí svou povahou i svými sklony a žili v poslušnosti Božího zákona. Aby bylo pro nì pøirozené jej poslouchat, Bùh do jejich srdcí vtiskl deset pøikázání. Také jim vyjevil, že porušení jeho zákona se trestá smrtí. „Nebo odplata za høích jest smrt“ Øímanùm 6:23.Všechny vlády vyžadují jasné zákony a jasnì definované tresty za porušení tìchto zákonù. Pøedstavte si stav svìta, budou-li tresty odpuštìny. Žili bychom bezpeènì v místì, kde narušitelé zákona nepodléhají trestu?

Bùh vyjevil svùj zákon Adamovi a Evì a zajistil, aby jej mohli pøirozenì dodržovat tím, že jej vtiskl do jejich srdcí . Neodòal jejich svobodu volby. Bùh mohl stvoøit èlovìka bez síly pøekroèit svùj zákon, ale v takovém pøípadì by èlovìk nebyl svobodným morálním èinitelem, ale pouhým automatem . Bez svobody volby by jeho dodržování nebylo dobrovolné, ale vynucené.

Adam a Eva si bohužel zvolili neuposlechnout Boha, a hrích tak vytvoril bariéru mezi clovekem a Bohem. Za prekrocení Božího zákona byli potrestáni tím, že propadli smrti. Museli zemrít. Navíc jejich cistá náchylnost poslouchat Boha byla zkažena, když se rozhodli neuposlechnout jeho zákon. Jejich srdce nyní získala opacnou a silnejší tendenci neuposlechnout.

Co mìl náš milující Bùh tváøí v tváø provinìní Adama a Evy udìlat? Nechat je oba zemøít pro jejich provinìní vùèi jeho zákonu? Opouštìjí milující lidští rodièe své dìti poté, co je tyto neuposlechnou? Nebo hùøe, odejmul by jim trest za prohøešek, aby se jim pøizpùsobil? Mùže vláda, pozemská èi božská, trvat a vzkvétat bez dobøe definovaných trestù? Urèitì ne.

Zkrátka øeèeno, pokud by Adam a Eva mìli za svùj prohøešek zaplatit sami, znamenalo by to konec lidské rasy. Nebo pokud by Bùh stvoøil znovu nového Adama a Evu, nebyla by žádná záruka, že by si jako jejich pøedchùdci nezvolili neposlušnost, a celý proces by se opakoval znovu. Je zjevné, že muselo být vymyšleno vnìjší øešení (mimo øíši høíšníkù). Bùh tento plán pøipravil dlouho pøedtím, než jej bylo zapotøebí.

Bible øíká, že je „tajemství skryté od vìkù a národù, nyní pak zjevené svatým jeho“ Koloským 1:26. Boží plán zahrnoval øešení, jak pøivést lidskou rasu zpìt do harmonie s Bohem bez podrývání jeho zákona nebo vlády, protože jako Bùh nenávidí høích, miluje høíšníka .

Toto øešení znamenalo, že nìkdo další nevinný musí zaplatit trest smrti, tedy že smrt bude náležet høíšníkùm. Svou smrtí se høíšník, který vìøil, smíøí s Bohem, jako by nikdy nezhøešil, a Boží spravedlnost a láska k lidské rase nikdy nebudou ve vzájemném rozporu. Bez splacení tohoto trestu by nikdy nebylo smíøení mezi èlovìkem a Bohem. A smíøení je nezbytné pro harmonii s Bohem a vìèný život s ním v nebi.

Navíc tato jiná osoba, která musela zemøít jménem høíšníkù, musela èlovìku ukázat, jak žít na zemi bez høíchu, aby mohlo existovat trvalé smíøení s Bohem . Jaký je tedy smysl usmíøení následovaného sklouznutím zpìt do høíchu a potøebou dalšího smíøení? Je zjevné, že Boží plán zahrnoval zpùsob, jak dát èlovìku sílu k životu, v nìmž zvítìzí nad høíchem! Pøestože tedy Adam prohøeškem proti Božímu zákonu ztratil ráj, poslušností Božímu zákonu a vírou v odèiòující krev jeho vnìjší osoby lze ráje znovu nabýt.

20. Chci se smírit s   Bohem; chci ve svém živote prekonat hrích. Co mám udelat nejdríve?

Musíte si zapamatovat dvì dùležité vìci. Za prvé, že pyšné srdce usiluje o spasení, ale vaše právo na nebe a vaše zpùsobilost ke smíøení závisí na spravedlnosti jeho vnìjší osoby. Za druhé, Bùh nemùže udìlat nic pro vaše smíøení, dokud se, vìdomi si své slabosti a zbaveni veškeré sobìstaènosti, sami neodevzdáte Božímu øízení.

Vaše otázka však znamená, že si svùj høích již uvìdomujete. Nejste sami se sebou spokojeni. Prvním krokem, který musí uèinit všichni, kdo se vrací k Bohu, je pokání . „Protož èiòte pokání, a obrate se, aby byli shlazeni høíchové vaši“ Skutky 3:19. Èasto se trápíme, protože naše zlé skutky pøinášejí nepøíjemné následky nám samotným, ale to není pokání. Pravé pokání je více než lítost nad høíchem. Je to rozhodné odvrácení od zla. Žádné pokání není skuteèné, pokud nevede k polepšení. Mùže se však èlovìk sám kát? Ne víc, než by si mohl udìlit odpuštìní nebo smýt své høíchy . Pokání není o nic ménì darem od Boha, jako je odpuštìní, a nelze je zažít, není-li dáno duši.

Když se srdce stane zcela kajícným pod vlivem Božího Ducha, hríšník zacne rozpoznávat posvátnost svatého Božího zákona. Prijde touha žít cistý a svatý život a být trvale v míru s Bohem. Když se denne snažíme krácet blíže Bohu, „… priblížít se k vám“ a naše povahy budou jeho odrážet stále více, když budeme kvuli svým starým hríšným skutkum: „na každý den umírat“ . Jakub 4:8;1. Korintským 15:31.

21. Rozvedte více identitu této vnejší osoby; je skutecne možné skrze nej dosáhnout vítezství nad hríchem, pokud žijeme na zemi?

Byla jen jediná osoba, která mohla toto poslání úspešne naplnit. Touto osobou nebyl nikdo jiný než Syn Boží. Proc byl Syn Boží jedinou osobou zpusobilou k tomuto poslání? Protože Syn je Stvoritelem všech vecí, „Kterýž jest obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvorení.“ A Syn má všechny rysy a schopnosti Boha, protože je „obraz osoby jeho“. Kristus žije v sobe, který je více než shodný s životem všech lidí, kterí se kdy narodí a budou potrebovat jeho zástupnou smrt . Jeho obet tedy naplní Boží spravedlnost pro všechny hríšníky, kterí prijmou jeho zástupnou smrt, a ukazuje jeho milosrdenství a lásku. V Synovi „Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobe políbení.“ Protože je roven Bohu, je Syn skutecne jedinou osobou, která mohla cloveku vyjevit krásné vlastnosti Boha a smírit cloveka s Bohem. Koloským 1:15, 16; Židum 1:3; Žalmy 85:11.

Aby k tomu však mohlo dojít a aby byla naplnìna Boží spravedlnost, musel Syn na sebe vzít naši padlou lidskou povahu s jejím sklonem ke zlu . „Nebo nikoli nepøijal andìlù, ale símì Abrahamovo pøijal.“ Jen takovým krokem mùžeme Syna èestnì následovat jako svùj dokonalý pøíklad . „… pozùstaviv pøíklad, abyste následovali šlépìjí jeho. Kterýž høíchu neuèinil…“ Na jedné stranì se svou božskou povahou dotýká Boha a na druhé stranì svou lidskostí se dotýká èlovìka. Nikdo jiný než Syn nám tedy nemohl dát tento vzácný dar smíøení. „Ponìvadž tedy dítky úèastnost mají tìla a krve, i on [Syn] též podobnì úèasten jest jich…“ „… Nebo Bùh byl v Kristu, v mír uvodì svìt s sebou…“ „Ponìvadž byvše nepøátelé, smíøeni jsme s Bohem skrze smrt Syna jeho…“ Kristus na sebe vzal naši lidskou povahu se vší její slabostí, avšak žil život bez høíchu . Kristus touží nám dát sílu k tomuto životu vítìzícímu nad høíchem. Židùm 2:16; 1. Petrùv 2:21, 22; Židùm 2:14; 2. Korintským 5:19; Øímanùm 5:10.

Boží ideál pro jeho deti je vyšší, než muže nejvyšší lidská myšlenka dosáhnout . „Budtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš…“ „Ale jakž ten, kterýž vás povolal, svatý jest, i vy svatí ve všem obcování budte.“ „Abyste byli bez úhony, a uprímí synové Boží, bez obvinení u prostred národu zlého a prevráceného…“ „Pokoje následujte se všechnemi a svatosti, bez níž žádný neuzrí Pána.“ Všechny jeho výzvy jsou zároven umožnením. Buh neklade žádný požadavek, aniž by umožnil jeho splnení. Matouš 5:48; 1. Petruv 1:15;Filipským 2:15; Židum 12:14.

Nikdo nemusí selhat v úsilí o dokonalost køesanské povahy. Kristova obì umožnila, aby každý vìøící v míøe více než vrchovaté dostal vše, co je potøeba k dosažení tohoto vytouženého cíle. Bùh nás volá, abychom dosáhli standardu dokonalosti, a klade pøed nás pøíklad Kristova charakteru. Ve své lidskosti zdokonalené životem ve stálém odporu vùèi zlu Kristus ukázal, že spoluprací s božstvím mohou lidské bytosti v tomto životì dosáhnout dokonalosti charakteru. Toto je Boží ujištìní pro nás, že i my mùžeme dosáhnout vítìzství.

Dekujeme Bohu, který „dal nám vítezství skrze Pána našeho Jezukrista“ 1. Korintským 15:57.

22. Jak dokázal Kristus žít bez hríchu v   tomto zlém svete?

Žádný jiný život nebyl tak naplnen úsilím a odpovedností jako život Kristuv, a jak casto pritom dlel v modlitbách! Jak stálé bylo jeho spojení s Bohem! Záznamy jako tento nalézáme v historii jeho pozemského života znovu a znovu: „A prede dnem velmi ráno vstav, vyšel a odšel na pusté místo, a tam se modlil.“ „On pak odcházel na poušte, a modlil se.“ „V tech dnech vyšel na horu k modlitbe; a celou noc se tam modlil k Bohu“ Marek 1:35; Lukáš 5:16; 6:12.

Neprerušené spojení s   Otcem bylo pro Krista nepostradatelné . Proto by to tak melo být i dnes u nás. Jako jeden z nás, sdílející naše potreby a slabosti, byl zcela závislý na Bohu a na skrytém míste modlitby hledal božskou sílu, aby mohl pokracovat a sebrat sílu pro povinnost a zkoušku. Ve svete hríchu Kristus pretrval boje a mucení duše. Ve spojení s Bohem mohl odložit utrpení, které jej drtilo. Zde nalezl útechu a radost. Jako clovek pokorne žádal Boží trun, dokud nebyla jeho lidskost nabita nebeským proudem propojujícím jeho lidskost s božskostí. Trvalým spojením získal sílu k tomu, aby žil bez hríchu. Jeho zkušenost muže být i vaší.

Na prvním místì stojí nádherná možnost být jako Kristus, být poslušnými všech principù Božího zákona. Sami o sobì však toho nejsme schopni. Této svatosti lze dosáhnout jen tím, že se budeme cvièit k tomu, abychom se vždy podøídili ovládajícím vlivùm Svatého ducha. Kristova umožòující síla nám pomùže vytrvat pøi pøekonávání každé chyby. Musíme se stále modlit ke Kristu, který byl ustaviènì v duchovním kontaktu se svým Otcem, aby nám pomohl pøekonat naši vrozenou slabost. Tento proces oèištìní od našich slabostí je nepøetržitý. Den po dni musíme spolupracovat s Bohem a vynakládat vytrvalé úsilí o rozvíjení správných návykù. Kristus nám rád daruje potøebnou sílu a požehnání v našem boji proti zlu, které nás sužuje.

23. Ríkáte, že víra v   Krista nenahradí mé osobní úsilí pri vedení ustavicné války proti hríchu? Nemužu jen verit v Krista a v to, co pro me udelal, aby to stacilo pro mé spasení?

Každý, kdo prijme Krista jako svého Spasitele, má tu výsadu, že muže mít jeho vlastnosti . Ti, kdo však cekají, že spatrí magickou promenu své povahy bez odhodlaného úsilí prekonat hrích ze své strany, budou zklamáni . Musíme být ostražití, jinak naše stará prirozenost nad námi opet získá nadvládu a neprítel vynalezne nejakou vejicku, abychom se opet stali jeho zajatci. Musíme „s bázní a s tresením spasení své [konat] . Buh zajisté jest, kterýž pusobí v vás i chtení i skutecné cinení, podlé dobre libé vule [své] .“ Filipským 2:12, 13.

Kristus nám nedal žádné ujištìní, že by dosažení dokonalosti charakteru bylo snadné. Vznešený, vyzrálý charakter se nedìdí. Nezískáme jej náhodou. Vznešený charakter získáváme individuálním úsilím skrze ctnosti a moc Krista. Bùh dává vlohy a sílu mysli – my formujeme charakter. Formuje se tvrdými, drsnými bitvami s vlastním já. Proti dìdièným sklonùm musí být vedena jedna bitva za druhou.

Budeme se muset sami prísne kritizovat a nedovolit žádnému špatnému povahovému rysu, aby zustal nenapraven. To je nekdy velmi bolestná a odrazující práce, protože když vidíme defekty svého charakteru, zustaneme se na ne dívat, když bychom meli pohlédnout na Ježíše . Nicméne každý, kdo vstoupí do perlových bran Božího mesta, tam vstoupí jako dobyvatel, a jeho nejvetším vítezstvím bude dobytí vlastního já.

Nenechejte nikoho øíkat: Nemohu napravit vady svého charakteru.Pokud èlovìk dojde k tomuto rozhodnutí, urèitì nedojde vìèného života. Nemožnost spoèívá v naší vlastní vùli. Skuteèný problém vyvstává ze zkaženosti neposvìceného srdce a neochoty podøídit se vedení Boha.

Poslušnost Pánu je nejdùležitìjší, když kráèíme po jeho boku. Dvìma hlavními charakteristikami vìøícího je poslušnost jeho zákonu a víra v Krista. Viz Zjevení 14:12. Pouhá „víra“ v Krista nestaèí. Kdyby staèila, i satan by dospìl do nebe, protože je psáno: „I ïáblové [tomu] vìøí, a však tøesou se“ Jakub 2:19.

Co napøíklad zapøíèinilo vyhnání Adama a Evy z ráje? Nemìli potíže s vírou v Ježíše, protože on s nimi kráèel k vìtru dennímu. Viz Genesis 3:8. Tato neposlušnost je stála draho. Spasí nás tedy skutky? „Ne z skutkù spravedlnosti, kteréž bychom my èinili, ale podlé milosrdenství svého spasil nás…“ Titovi 3:5. Zákon nedodržujeme, abychom se spasili. Dodržování pøikázání je ovocem, o nìmž Kristus øekl, že jeho následovníci ponesou.

Zákon dokazuje, že potøebujeme Spasitele. Když se na zákon podíváme jako do „zrcadla“ køesana, spatøíme své chyby jasnìji. Viz List Jakubùv 1:23–25. Díky nìmu poznáme, že bez Krista nemùžeme dojít dokonalosti. Zákon nemùže spasit. Mùže jen ukázat naši potøebu Spasitele. Pro ilustraci se dá øíct, že pokud spadnete do blátivé kaluže, spatøíte pøed zrcadlem špínu. Mùže vás zrcadlo oèistit? Ne. Mùže jen ukázat, že se potøebujete oèistit.

24 . Je skutecne možné, že pokud verím ve spojení Kristovy síly s neúnavným osobním bojem proti mým osobním chybám, má povaha se zdokonalí?

Nebeští andìlé budou pomáhat každému, kdo o toto zdokonalení povahy usiluje . Kristus øíká každému, kdo se zapojí do tohoto díla, já jsem vaše pomocná ruka, „nebo beze mne [Ježíše] nic nemùžete uèiniti“ Jan 15:5. Mìjte to na pamìti. Buïme neochvìjnì vìrní, aby nás žádné pokušení nemohlo zkazit. Nezklamme toho, kdo nás natolik miloval, že položil vlastní život, aby naše høíchy mohly být odpuštìny.

Pokud jste delali chyby, urcite zvítezíte, jestliže tyto chyby vidíte a považujete je za varovná znamení. Takto obrátíte porážku ve vítezství, zklamete neprítele a uctíte svého Spasitele.Potom, až vaše vule bude spolupracovat s vulí Boha, stane se všemocnou.

25. Ted si uvedomuji duležitost toho, abychom chápali, kdo je šelma, její znamení a její obraz, protože zdokonalování by bylo nemožné, pokud bychom byli svedeni k porušení Božího zákona. Co ted mužu udelat?

Nyní jsme poznali, že nedìle je znamením papežského stolce (šelmy) a že satan brzy lidem znemožní ctít posvátný Boží sedmý den odpoèinku a využije k tomu USA, které celosvìtovì prosadí uzákonìní nedìle. Mìli bychom zaèít svìtit sobotu (cvièit se v tom, dokud ještì jsou èasy lepší ) a sdílet tuto pravdu s druhými a pokusit se získat co nejvíce duší.

Byl dán príkaz, „Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povyš hlasu svého, a oznam lidu mému prevrácenost jejich…“ Není to pohanský svet, ale ti, které Pán oznacuje „muj lid“, kdo má být pokárán za své preciny. Dále prohlašuje: „Jakkoli každého dne mne hledají, a znáti cesty mé jsou chtiví, jako by byli národ, který spravedlnost ciní, a soudu Boha svého neopouští.“ Izaiáš 58:1, 2 .

Zde je trída, která si o sobe myslí, že je spravedlivá, a zdánlive projevuje velký zájem o službu Bohu, avšak prísná Boží výtka ji kárá za to, že pošlapali Boží zásady.

Prorok Izaiáš pak zdùrazòuje, který zákon byl opuštìn: „I slouti budeš vzdìlavatel zboøeniny, a napravovatel stezek k bydlení. Jestliže odvrátíš od soboty nohu svou, abys nevykonával líbosti své v den svatý mùj, anobrž nazùveš-li sobotu rozkoší, a svatou Hospodinu slavnou, a budeš-li ji slaviti tak, abys neèinil cest svých, ani vykonával, co by se líbilo, ani nemluvil slova: Tehdy rozkoš míti budeš v Hospodinu…“ Izaiáš 58:12–14.

To platí i pro vás. Boží zákon byl prekrocen, když rímskokatolická církev zmenila den odpocinku . Prišel cas pro obnovení této boží instituce . Porušení zákona musí být napraveno. Rozhodli jsme se patrit k tem, kdo toto porušení napraví. Chcete se stát napravovateli tohoto porušení?

Chcete zaèít zachovávat sobotu jako svatou a zdržet se vší práce, nevyhledávat své záliby a nevést své øeèi bìhem posvátných hodin Boží soboty?

26. Ano, byla by pro me cest stát se napravovatelem porušení Božího zákona. Nevím však o žádné církvi, která opravdu svetí sobotu jen podle Bible a odhaluje povahu papeže. Kde mám tedy konat bohoslužbu?

Buïte si jisti, že nejste sami, kdo tomuto dilematu èelí. Ti, kdo se do tohoto projektu zapojili, se ocitli ve stejné situaci. Museli jsme opustit své církve, když jsme objevili, jak málo milují pravdu. I církve, které prohlašují, že svìtí sobotu, slouží jen planými slovy. Svìtí sobotu, jen když je to možné èi pohodlné. Když jsou okolnosti nepøející a ztìžují dodržování soboty, tyto církve své èleny zprostí povinnosti svìtit sobotu . Ale Boží slovo nám øíká, „více sluší poslouchati Boha než lidí“ Skutky 5:29.

Pomocí uzákonìní nedìle satan brzy uèiní z poslušnosti Bohu zlo èin. Musíme být pøipraveni na to, že budeme považováni za zloèince pro svìcení Boží soboty, místo abychom dodržovali lidský zákon, ale provinili se tak neposlušností Bohu. Všichni na zemi budou brzy stát pøed tímto dilematem: koho poslouchat, èlovìka nebo Boha? Rozhodli jsme se poslouchat Boha bez ohledu na to, jakému nátlaku èi trestùm budeme vystaveni, protože usilujeme o nebeské království.

Mezitím jsme po opuštìní všech církví a vyznání protivících se Boží pravdì zaèali konat bohoslužby ve svých domovech a snažili se získat rodinu, pøátele a sousedy pro pravdu, dokud jsme neutvoøili malá spoleèenství vìøících. Mùžeme se proto odvolat na Kristùv pøíslib: „Nebo kdežkoli shromáždí se dva nebo tøi ve jménu mém, tu jsem já u prostøed nich“ Matouš 18:20.

Tvrdíme, že když jsme se, poslušni Božího príkazu (viz otázka 18) oddelili od církví a falešných náboženství, tešili jsme se svobode a osvobození. „A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí“ Jan 8:32. Kéž by naše radost byla i vaší, když se rozhodnete se oddelit a stát se synem ci dcerou Boha. „Kdož svítezí, obdržít dedicne všecko“ Zjevení 21:7.

-----------------------

Modlíme se, abyste se rozhodli stát se napravovateli porušení Božího zákona a abyste se zapojili do spasení co nejvíce lidí, kterí jsou k nemu ochotní, pred klamem zachvacujícím svet celící poslední šanci, než nastane druhý príchod našeho Pána a spasitele Ježíše Krista. AMEN.

Všechny biblické citáty pocházejí z   Bible Kralické.

Chcete-li získat poštou brožované vydání „The Great Controversy“ (Velký spor – kniha detailneji vysvetluje to, o co jsme se s vámi podelili v tomto clánku) nebo brožované vydání „The Desire of Ages“ (Touha veku – kniha o živote Ježíše), kontaktujte nás na webových stránkách www.worldslastchance.com.